Katastrofé: Jsem všechno a nic v tentýž okamžik

Mnohým lidem už se Tvé obrazy dostaly pod kůži, a to doslova. Kdy Tě poprvé napadlo, že bys mohla začít tetovat a jak se pro Tebe pocitově liší proces vytváření obrazu a tetování?
Potřeba rozvinout své dovednosti a posunout je od kreslíře k tatérovi vlastně vznikla z nedostatku a nedůvěry k sobě samé. Měla jsem tehdy pocit, že se jako malířka nikdy nemohu uživit, protože se obrazy neprodávají a tetování má mnohem lepší perspektivu. Ve chvíli, kdy jsem ale vytetovala svou první věc, věděla jsem, že vtisknout někomu obraz pod kůži je mnohem intimnější, než předat mu obraz. Liší se však zásadně. Obrazy jsou pro mě výpovědí, zdrojem zaklíčovaných informací, tajných sdělení, pocitů. Jsou magické, protože do nich prosakuje moje myšlení, přání, pocity. Pak čekají na to, až někdo přečte jejich pravou podstatu nebo alespoň částečně rozšifruje nějaký ze symbolů, až se ho osobně dotkne a promluví k němu. U tetování je to obráceně. Někdo přijde s konkrétní potřebou, pocitem či výjevem a já jej zpracuji tak, aby dával smysl, měl estetickou hodnotu a ještě něco málo navíc, čemu říkám poselství. Ne vždy to ale jde. Proto mám raději volnější ruku, kdy mám větší prostor pro přemýšlení.

Smutná pravda je, že vnímání některých témat (ať už je to právě tetování či různé alternativní módní styly) je i v dnešní moderní době značně ovlivněno předsudky. Vím, že se snažíš svou tvorbou proti takovým odsudkům bojovat a určitá zkostnatělá tabu zbořit. V čem je podle Tebe největší problém a věříš, že může v tomto směru umění posloužit jako prostředek ke změně většinového mínění?
Vždycky je na prvním místě nedostatek informací. Neznalost, intolerance, neschopnost vcítit se. Ve společnosti je mnoho problémů, se kterými je třeba bojovat, já si ale vybrala sexualitu. Je to trochu zakletý kruh. Myslím si, že vzhledem k tomu, že je sex jednou z nejzákladnějších lidských potřeb (a to patřících vedle dýchání, spánku nebo přijímání potravy), její nedostatek způsobuje těžkou frustraci. Představte si, že nedostanete najíst. Každý druhý člověk začne být nervózní až agresivní a to se stupňuje. Se sexem je to totéž. Už i malé děti jsou autoerotické, protože cítí, že potřebují ukojit své základní touhy. Chyba spočívá v tom, že je stále většinová společnost přesvědčená, že jde o něco špinavého ba nepřirozeného. Že dítě pohorší odhalená bradavka nebo ženský klín. Přitom jsou to dospělí, jejich zvrácenost a nezadržitelný nenaplněný chtíč, který z této nejzákladnější přirozenosti dělá něco zdeformovaného.
Občas se objevují argumenty jako: „Vždyť porna je plná televize!“ média pochopitelně zasahují slabiny lidské duše a cílí přesně tam, kde jsme zranitelní. Sex a brutalita v seriálech jsou jednoduchým způsobem, jak přilákat naší pozornost. Nejde však o to CO ukazujeme, ale JAK.
Ve svých obrazech se neomezuji na pouhou animalitu, ale vždy se snažím zachytit emoce s tím spojené. Lásku, potřebu blízkosti, intimitu, smyslnost, vášeň, napětí, důvěru… To je to, co v pornu chybí a proto má mnoho lidí nesprávné „vzory“. Jsou natolik odnaučení neprojevovat svou přirozenou sexualitu, že jedinou možností je porno ve své nejsyrovější podobě. Potom má mnoho lidí velice zkreslenou představu o tom, co je realita a jak by vlastně měla probíhat. Myslím, že sexuální život je základ funkčního vztahu. Ale to už jsem zabředla moc hluboko.
Dalším tématem, které souvisí s erotikou v mých obrazech, je bdsm. Tedy sadismus a masochismus, dominance a submisivita, bondáž a disciplína. Opět je to neznalost, která z těchto témat dělá tabu. Při tom se podle mě jedná o základ, jímž by se měla řídit většina. Pakliže by společnost přijala bdsm filosofii, svět by se stal lepším místem. Zní to dost kontroverzně, takže to vysvětlím.
Tyto vztahy jsou založené na vzájemném splynutí dvou kontrastů, které se díky tomu doplňují. Ano, jde leckdy o extrémy, ale základ je o dualitě. Nejzákladnější princip evoluce je přece o adaptabilitě, tedy učení se něčeho nového. Hledejte si proto k sobě protějšky, které jsou přesným opakem vás samotných, jedině tak se můžete naučit něco nového a posunout se dál. Zároveň se tím naučíte toleranci, která v téhle moderní společnosti vážně chybí. Místo toho tu máme houfy podobně smýšlejících, zabedněných kývačů, kteří odlišnost považují za plivnutí do kávy.

Co se otevřenosti této tematiky týče, byla poměrně osvětová i nedávná akce L’amour Night, pro niž jsi připravovala hned celou sérii obrazů. Kde jinde se můžeme s Tebou nebo Tvými díly v dohledné době setkat?
Prázdninový režim mi moc dlouho nevydržel, proto se teď chystám zúčastnit Roztočfestu na začátku září, což je internacionální multicirkusový festival, kde budu mít tematické obrazy. Poté budu vystavovat v rámci Fetish night.

Ale zpátky k lolitě. Výstava Dolores, která se konala v roce 2015 v Olomouci, měla velký úspěch. Máš v plánu nějaké další projekty inspirované lolitím světem?
Zatím čekám na příležitost, ale až se mi naskytne, skočím po ní.

Tak na to se jistě těším nejenom já. Mnohokrát děkuji za Tvůj čas!