E-mail:
Heslo:
Nová registrace.
 

Katastrofé: Jsem všechno a nic v tentýž okamžik

Otevřený rozhovor s umělkyní Katastrofé o přírodních zákonech, boji se stereotypy i dívčí zranitelnosti.
 
Jessie Loarn, působící pod pseudonymem Katastrofé (dříve MarMari), je mladá umělkyně – malířka, ilustrátorka, tatérka, literátka, šperkařka, alternativní modelka, ale především nesmírně okouzlující a moudrá žena. Její umělecký záběr je natolik široký, a nitro mnohovrstevnaté, že obsáhnout jej do pouhých několika vět je takřka nemožné. Přesto jsem se o to pokusila prostřednictvím svých otázek...

Pověz mi, kdo je vlastně Katastrofé?
Porcelánový střep z rozbitého šálku. Křehký a ostrý. Jsem všechno a nic v tentýž okamžik.

Vím, že jsi milovnicí nejslavnější Nabokovovy knihy a zároveň se Tvá tvorba často prolíná i s lolita komunitou, což mnozí lidé považují za dva naprosto odlišné a neslučitelné světy. Proto se zeptám, co pro Tebe znamená pojem „lolita“?
A přece má Nabokovova Lolita tolik společného s touto subkulturou. Je to fascinace dívčí nevinností. Zamrznutí v tom sladkém čase copánků, roztomilých nezbytností, rozbitých kolen. Kdy je dívka oživlou panenkou. Nesmrtelnou, protože v tom věku můžete tisíckrát spadnout z kola při plné rychlosti a víte, že vás někdo obejme, utiší a za týden se to zahojí. Nemám ve zvyku přejímat cizí styly, proto nenosím Lolita styl, ale něco ve mně je neskutečně holčičkovské, zranitelné, pohádky milující, co potřebuje pozornost a péči.

Jak bys tedy charakterizovala svůj styl a čím se v módě inspiruješ?
Mám oblibu ve vintage oblečení. Můj drahý často říká: "Vypadáš jako moje babička za mlada", sedí mi krajky, květinové vzory. Navíc miluji 19. století, které je pro mě nevyčerpatelným zdrojem inspirace... nicméně nejčastěji stejně nosím to, v čem se cítím pohodlně, móda nemóda.

Asi není náhoda, že 90 % postav na Tvých obrazech tvoří ženy a pokud už se někde vyskytne mužský element, reprezentuje ho většinou jen určitá část jeho těla. Jsou pro Tebe ženy v umění inspirativnější než muži?
Rozhodně ne. Miluji muže. Důvod mé jednostrannosti je jednoduchý. Jsem žena, tudíž je pro mě snazší kreslit ženské tělo. Jsem teprve na začátku cesty a stále mám co objevovat na ženském těle, duši, charakteru, slabostech a přednostech. Až budu mít pocit naplnění v tomto směru... a snad i odvahu, vrhnu se na muže.

Ano, dalo by se říci, že ženskost je pro Tvou tvorbu zatím charakteristická... rudé rty, linie ňader a boků, záplavy kučeravých vlasů... Inspiruješ se častěji reálnými ženami nebo vycházíš ze své fantazie?
Je to přesně půl na půl. Jen co je ráno otevřu, začnu se sytit očima a chytat tvary a barvy. Proto se často stane, že zahořím láskou pro dívku, která prošla kolem, nebo fotografii, která na mě bafla na internetu. Vezmu si vždy ale jen fragmenty a zbytek dotáhnu pomocí vlastní mysli, z toho, co považuji za krásné.

V Tvých obrazech se rovněž často prolíná lidský a animální motiv. Ať už jsou to ženy obklopené zvířaty či různé antropomorfní bytosti. Jak Ty osobně vnímáš vztah mezi zvířaty a člověkem?
Propojení s přírodou považuji za hodně důležitou součást svého života. Možná za to může zvýšená vnímavost, že mě od malička rozesměje každá bouřka, dojme šum stromů a třpyt pozdního slunce na budovách. Že mluvím s rostlinami a mnohem víc mě zaujme pár strak peroucích se o ořech, než že jdu zrovna přes silnici a hystericky na mě troubí auto. Vážím si všeho živého nejen ze stránky estetiky, která mě snad nikdy nepřestane ohromovat, ale zajímají mě přírodní zákony, mentalita lovce i kořisti, páření motýlů, hierarchie vlčí rodiny, fibonacciho spirály a organizovanost včel. Mohla jsem být botanik nebo přírodovědec, ale narodit se jako čarodějnice zahrnuje i chaos, který ke mně nepostradatelně patří a ani nemusím znát oficiální názvy všech věcí. Stačí se dívat.

Kdybys mohla vstoupit do některého ze svých obrazů, který by to byl?
Morana. Zpodobnění zimy a smrti. Ten obraz je chladný, varovný, jde z něj tvrdost, nespoutanost a zima… cítila jsem k němu nepochopitelnou náklonnost, odkud jsem se v etymologickém slovníku neprohrabala od Morany přes Fata Morganu aneb Morganu LeFay až k Markétě, což je moje křestní jméno. Zase jsem si prokázala, že mnoho zdánlivě různých pojmů má stejný zdroj.

4