O tom, že krása není vše

Kdysi žila, kdesi byla krásná princezna. Vždy chodila hezky oblékaná, učesaná, upravená. Vše kolem ní muselo být krásné, ale ne krásnější, než ona. Ušlechtilí koně, sladce zpívající ptáčkové, nádherné pokoje a okouzlující šaty, lesklé šperky. A takováto princezna musela mít vedle sebe přece stejně dokonalého prince.

O krásnou princeznu ucházelo se jich mnoho, nikdo však nebyl jí dost dobrý. Byl tady však jeden, na kterého si myslela. Ze všech nejkrásnější, princ Viktor. Zvali ho na všechny plesy, princezna se jich účastnila, vždy stejně dokonalá a nádherná. Jenže on si jí nevšímal. Jako by jej zajímaly všechny ostatní dívky, jenom ona ne. Chtěla, aby se všechny zraky upíraly jen a pouze na ni. Zvláště ty jeho. Však on jí věnoval jen jeden tanec, stejně jako každé jiné. Nepřišlo jí to spravedlivé. Byla přece nejkrásnější, měla nejlepší šaty a i přesto měla stejné postavení, jako všechny ty obyčejné princezny, které jí nesahaly krásou ani do výše podpatku jejích teaparties.

I proto rozhodla se přemluvit tatínka krále, aby uspořádal veliký bál, sezval všechny prince a princezny. Chtěla všem dokázat, že to ona je ta jediná, co může stát po Viktorově boku jako jeho královna. Nechala si kvůli této příležitosti ušít nové šaty, ze speciálně dovezených látek a krajek. Nesměla podcenit přípravu, proto se koupala ve vonných olejích, pečovala o své vlasy i ruce. Byla si tak jistá, že bude zářit, nepřipouštěla si žádný jiný scénář. Všechno přece muselo vyjít podle jejího skvělého plánu.

A tak přišel den plesu. Princezna sama ještě musela zkontrolovat, že jsou všude rozmístěny ty správné květiny, je ometen prach a všechno se leskne a třpytí. Postupně se začali sjíždět pozvaní hosté. Princezna seděla vedle svého pana otce a s nosánkem nahoru shlížela na příchozí. Zatím neshledala mezi princeznami jedinou, co by se jí rovnala krásou, či honosností šatů. Byla si jistá, že je dokonalá a princ Viktor jí padne k nohám, jen, aby se mohl stát jejím manželem. Přesně tak to mělo být.

Jenže proti všem jejím očekáváním s ní princ Viktor znovu nezacházel tak, jak si představovala. Mohla krčit svůj drobný nosánek, nepomohlo ani tancování s jinými mladíky. A ke všemu jí hezký princ zmizel z dohledu. Vyšla tedy na terasu, aby si trochu urovnala myšlenky v hlavě, změnila plán. Co však nečekala, že uvidí v zahradě svého vysněného, jak stojí u růžových keřů. Chtěla seběhnout k němu a oznámit mu, že nejkrásnější růže je hned vedle něj, ne na nějakém záhonu. K jejímu nemilému překvapení se však v zahradě objevil někdo jiný. Světlovlasý princ ze sousedního království, který jí vlastně přišel zcela nepodstatný, jelikož na rozdíl od svých vrstevníků byl drobnější a až příliš se zajímal o literaturu. Nebylo s ním o čem mluvit, nebyl zajímavý.

Nadechovala se, že na ně zavolá, jenže jí slova uvízla v krku, jako příliš velký kus jablka. Protože si v tu chvíli uvědomila, proč jí Viktor nevěnuje žádnou pozornost. Princezny ho nezajímaly. Jemu totiž přišel okouzlující právě ten světlovlasý princ, který zrovna voněl k jedné růži. Nespokojeně k sobě stiskla rty, zaťala pěsti a otočila se na podpatku. Ať si.

A tak princezna zůstala sama, obklopena spoustou nádherných šatů a lesklých šperků. Nádherná panenka, která snad někdy v budoucnosti pochopí, že krása a drahé šaty nejsou to jediné, na čem v životě záleží.