Nemám páru

Jaký byl druhý ročník jediného zcela steampunkového festivalu Nemám páru? Shrnuto jedním slovem: Vynikající! Ne, tohle rozhodně nebyla jen další víkendová párty, mající nějaký program jen tak mimochodem, ani tady nikdo neocenil plastové kabelky s provazem a rovné, zlaté kšilty usazené na bok s velkými písmeny na čele – steampunkový festival Nemám páru měl styl a úroveň.

To ostatně bylo cítit už ze samotného místa konání. Brněnský klub Slowone se pro steampunkovou akci perfektně hodil. Klub leží v suterénu hotelu Slovan, jeho atmosféru i originální tvar mu v roce 1928 dal slavný architekt Bohuslav Fuchs. Prvorepubliková majestátnost a úroveň je znát už při prvním kroku na schodiště vedoucí do klubu a neopouští návštěvníka až do jeho odchodu. Aktuální úroveň klubu byla také patrná hned na první pohled – WC byla krásně čistá a na dámách nebyly fronty – což se, uznáte sami, dnes jen tak nevidí!

Samotný program festivalu byl výborný a zval na jednu skvělou věc vedle druhé. Večer otevřela přednáška o Době jedové, kde Jana Hlavinková seznámila diváky s tím, jak se vesele trávili ve viktoriánské éře. Mě osobně pak nejvíc zaujala přednáška o okultismu ve viktoriánské době, kterou přednášela Petra Slováková s Martinou Bellovičovou. Teď už vím, že ta paní v oblečení z předminulého století s rezavými nůžkami na živý plot v ruce, která občas stojí v mém pokoji, není moje zahradnice a neusmívá se proto, že by mě měla ráda…

Kromě zajímavých přednášek se každý mohl odreagovat a zatančit si u živé hudby steampunkových kapel z Maďarska a Rakouska, které v ČR vystupovaly vůbec poprvé, a jejichž hudba bylo něco zcela jiného, než u nás můžete běžně slyšet. Kdo poslouchal a tančil, určitě nelitoval. Obě skupiny měly také vyšperkované rekvizity pro své vystoupení mnoha steampunkovými a efektně vypadajícími doplňky. Maďaři Lies of the Machine předvedli strhující „Psychocircus“ show, jejich frontman nejen skvěle zpíval, ale i bavil publikum a tančil. Rakouští Turm und Strang, zpívající německy, hráli příjemně k poslechu skladby ze svého posledního alba Laudanum ins Ohr. Osobně se mi více líbila skupina Lies of the Machine, která mě oslnila svou vibrací na strunách a krásným zpěvákovým hlasem a na které jsem si ráda zatančila a rovnou i zapařila s cizími a zároveň příjemnými lidmi dokud mi nohy málem samovolně nevzplanuly. Též musím pochválit obecenstvo k hromadnému pomalému „tanci“, jen chyběl v ruce ten epický oheň.