Piknik v lese u zámku

Byl to krásný den. Takový letní, sluníčko svítilo, mraky se předháněly, který z nich vytvoří nejbizarnější tvar a obrovským muchomůrkám zářily klobouky. "Skvělý den na piknik," zašeptala si pro sebe Alenka jdouc k lesu u zámku Bílé královny. Ještě jednou zkontrolovala své nové modré šaty, že nejsou špinavé. Přeci jen piknik se samotnou královnou je událost, kam je lepší vystrojit se do nedělního. "Světelný den, správná Alenko!" Dívka se rychle sklonila, aby ji nezasáhl šálek, tedy půlka šálku, která přiletěla mezi stromy. "I Tobě, Březňáku. Vidím, že si čajový dýchánek užíváš," otočila se směrem k zaječici. "A kdo by si ho neužíval, Alenko...," promluvila Bílá královna, elegantní a krásná jako vždy. "...když nám slunce svítí a žádné velké rudé hlavy nejsou na obzoru!" Zahihňala se diskrétně a sedla si na deku připravenou na trávě. Ano, žádné rudé hlavy a čaj lahodný jako vždy, pomyslela si Alenka, když se s úsměvem poklonila královně a poté taktéž spočinula na kárované dece. Byl to opravdu krásný den!