Dívky ze zapomenutého světa

Neznámá scenérie lákala dívky, ukazujíc na srdce lidí a šeptajíc melodii zvonů.

"Lidé se bojí minulosti," zpíval vítr. "Ale v minulosti, tam je jejich budoucnost."

Sukně se vlnily v tichém tanci, úsměvy rozzářily den všech bytostí, a vůně květin vyplnila švitořivý ranní vzduch.

Suché listí padalo v elegantním tanci na zem a na schodišti zpívaly dívky o dnech dávno zapomenutých. Nebyly smutné pro něco, co už dávno není, protože jejich starý svět ve skutečnosti nikdy zcela nezanikl, dokud v něj lidé věří.