Classy Lady - svět planých růží a netopýrů

Mnozí jistě vědí, že jsi absolvovala uměleckou školu a šití tedy není Tvou jedinou uměleckou realizací. Co Tě inspirovalo k tomu, že ses rozhodla ubírat právě tímto směrem a založit si vlastní oděvní značku?

Ano, vystudovala jsem Střední uměleckou školu textilních řemesel a Akademii výtvarných umění obor malba. Celý život jsem se střídavě věnovala jak umělecké tak i textilní tvorbě a vlastní oděvní značka byl přirozený způsob, jak nabyté dovednosti svobodně skloubit do jednoho celku. Také mě lákalo jít neprobádanou cestou a vytvořit nový osobitý styl, byť mě od toho lidé ze všech stran odrazovali.


Sama charakterizuješ Classy Lady jako „umělecké krejčovství pro slečny, které se nebojí lišit.“ Většina z nás ale vnímá CL jako jeden z předních českých lolita indie brandů. Jak ses vlastně dostala k tomuto módnímu stylu?

K lolitě mě přivedla sestřenka Venea. Učila mě o možnostech a pravidlech lolity a postrkovala mě tak dlouho, že nakonec vznikla Classy Lady. Díky Veniinu vlivu se Classy Lady zpočátku orientovala spíš na classic, teď se zase víc projevuje mé temné já.


Vzpomeneš si na svůj historicky první ušitý kousek?

To už je tak dávno... Odmala jsem si šila na panenky, a když mi bylo asi deset, dostala jsem dětský elektrický stroj. Neuměl ani zapošívat, ale na něm jsem si ušila první sukni na sebe. Byla hrozná, ale nosila jsem ji hrdě. :-D


Tvým autorským specifikem je propojení textilní tvorby s výtvarnou technikou zvanou airbrush. Kdy Tě poprvé napadlo spojit dohromady tyto dva celky a co většinou přichází dřív, představa střihu, nebo návrh motivu?

S myšlenkou propojit malbu s šitím jsem si pohrávala už na střední, protože tam jsme všechny vzory museli poctivě vyšívat a to je neskutečně pracné a zdlouhavé. Po pár štětcových pokusech s běžně dostupnými barvami jsem to na čas vzdala, kvalita vůbec neodpovídala mým požadavkům. Až s airbrushem se mi otevřely nové možnosti.


Kde nejčastěji čerpáš inspiraci pro svoji tvorbu?

Všude kolem sebe. Dívám se, vnímám, vstřebávám, ukládám a pak skládám střípky, hledám nové vazby, promýšlím detaily, dokud vznikne ucelený návrh. Často jsem tak trochu mimo tuto realitu, svět v mé mysli je mnohem větší a zábavnější. Kdybych se tak narodila jako pavouk, abych stihla vyrobit vše, co mi v hlavě leží.


Umění je úžasný prostředek k odfiltrování negativních emocí a stresu. Když si potřebuješ spravit náladu, sedneš raději ke stroji, nebo vezmeš do ruky štětec/fixírku?

Já se odreagovávám při jakékoliv tvorbě, ať už maluji nebo šiji. Jediné co potřebuji, je rozmanitost v tom, co vyrábím. Když šiji více gothic věcí za sebou, musím si pak švihnout něco něžného a naopak. :-)